Jak zvládnout školu s gumičkami na rovnátka: praktické rady pro děti a rodiče

Škola s gumičkami na rovnátka? Ano, to je realita pro tisíce dětí v Česku. Nejde jen o to, že se někdo zasekl v dveřích nebo si zapomněl gumičky doma. Celý život se změní - od jídla přes hovor až po to, jak se cítíš ve třídě. Ale není to tak špatné, jak se zdá. Mnoho dětí, které dnes mají pěkné úsměvy, dříve prošlo přesně tímto. A když víš, jak na to, všechno to jde mnohem lépe.

Co vlastně jsou ty gumičky na rovnátka?

Gumičky na rovnátka, nebo ortodontické gumičky, nejsou jen malé pryžové kroužky. Jsou to malé, ale mocné nástroje, které pomáhají vyrovnat špatně seřízené čelisti. Když má dítě překrytý úsek, příliš vysoký střed nebo špatně seřízené zuby, tyto gumičky přenášejí jemnou, ale trvalou sílu. Díky nim se čelisti pomalu přesouvají do správné polohy. Nejsou to jen dekorace - jsou to důležitá část léčby. A když je dítě nosí pravidelně, výsledek je rychlejší a trvalejší.

Existují různé typy. Některé jdou od horní čelisti dolů, jiné přes šíji, některé tvoří trojúhelník. Každá má jiný účel. Ortoped vám vždy řekne, které gumičky jsou pro vaše dítě správné, a jak je měnit. Většinou se mění každý den nebo každý druhý den. Pokud je zapomenete, celý proces se zpomalí - a to se nesmí stát.

Proč je to tak těžké na začátku?

První týden je vždy nejtěžší. Zuby bolí, když jíte. Hovor je zmatený - „maminko, jak se to vůbec mluví?“ A pak ještě ten pocit, že všichni na vás koukají. Víte, co je horší než bolest? To, že si dítě myslí, že je jiné.

První dva týdny jsou jako přizpůsobovací období. Zuby se přesouvají, dásně se zvykají, svaly se učí novému způsobu. To všechno způsobuje nepříjemné pocity. Ale to je jen začátek. Po třech týdnech už většina dětí říká: „To už je vlastně normální.“

Největší problém? Jídlo. Hrachová polévka? Zbývají vám gumičky na zubech. Oříšky? Ne, to je riziko. Sladké cukrovinky? Záleží na tom, jak často se mění gumičky. Když se gumičky ztratí nebo se rozpadnou, může to způsobit zpětný návrat. A to nechcete.

Co jíst, když máte gumičky?

Nejde o to, že musíte jíst jen kaši. Jde o to, co je bezpečné. Tady je jednoduchý seznam:

• Povolené: Měkké ovoce (banány, pomeranče, hrušky), vařené zeleniny, ryby, vajíčka, jogurt, sýr, těstoviny, rýže, měkké pečivo.
• Nejspíš ne: Tvrdé oříšky, karamelové bonbony, celé jablko (nechávejte ho na kousky), křupavé sladkosti, čokoláda s oříšky, křupavé chlebíčky.
• Co dělat: Všechno, co je tvrdé, nakrájejte na malé kousky. Jablko? Nakrájejte. Šunku? Nakrájejte. Děti si zvyknou - a často si dokonce vyberou nové oblíbené jídlo.

Nezapomeňte na vodu. Mnoho dětí se při gumičkách více potí a mají suchý úst. Voda je nejlepší přítel. A pokud je dítě příliš unavené z bolesti, můžete mu dát lehce lék na bolest, který je bezpečný pro děti - ale jen podle pokynů lékaře.

Co dělat, když se gumička ztratí?

Je to běžné. Většina dětí si gumičku ztratí alespoň jednou za měsíc. Když se to stane, nezůstávejte v panice. Pokud je to jen jedna, a nevíte, jaká byla, můžete ji nechat být na den. Ale ne na dva. Každý den, kdy není gumička, zpomalíte léčbu.

Nejlepší řešení? Mít vždy několik náhradních gumiček v batohu. Nejen jednu - alespoň pět. V kapse, v malé krabičce, v penálu. Když se něco stane, hned to opravíte. Děti se to naučí rychle. A když to zvládnou samy, je to velký krok k samostatnosti.

Nezapomeňte na to, že gumičky nejsou jen na zubech. Můžou se zaseknout ve vlasech, v oblečení, v zámkách. Když se to stane, nezatlačujte. Zkuste je jemně odstranit prstem. Pokud to nejde, nechte to na ortodontovi.

Co když se dítě cítí špatně ve škole?

První týden ve škole s gumičkami je často nejtěžší sociálně. Někdo se směje. Někdo se ptá: „Co to máš na zubech?“ Někdo si to vymyslí jako „zubní kříž“. A dítě se cítí jako cizinec.

Tady je klíč: připravte ho. Neříkejte „nebudeš to mít dlouho“. Řekněte: „Víš, co? Tvoje zuby se budou měnit. A to je super. Když to budeš mít, budeš mít pěkný úsměv. A když ti někdo řekne něco, můžeš říct: ‘To jsou gumičky, které mi pomáhají mít zuby jako ty, co mají všechno správně.’“

Nejlepší způsob, jak to zvládnout? Povězte dítěti příběh. Příběh o někom, kdo to prošel. O někom, kdo se nejdřív smál, ale pak se z něj stal nejlepší hráč na hřišti. O někom, kdo měl gumičky, a teď je hrdý na svůj úsměv.

Nezapomeňte na učitele. Pokud dítě má problémy, řekněte učiteli. Většina učitelů ví, co to znamená. A někdy stačí jen to, že někdo řekne: „Tak tohle je normální. Mám to taky.“

Co se stane, když gumičky nebudou nosit?

Když dítě gumičky nechá být, léčba se zastaví. Zuby se přestanou přesouvat. A pokud se přestanou přesouvat, může to znamenat, že celá léčba bude trvat déle - nebo že vůbec nepůjde.

Nejhorší? Pokud se dítě rozhodne, že „to nechá být“, a pak po půl roce přijde zpět. Ortoped musí začít znovu. A to znamená další rok, další náklady, další bolest.

Proto je důležité, aby dítě vědělo: gumičky nejsou dočasný problém. Jsou cesta k pěknému úsměvu. A ten úsměv bude trvat celý život.

Co může rodič udělat?

Nemůžete dítě donutit nosit gumičky. Ale můžete mu pomoci je nosit. Tady je co funguje:

• Udělejte si společný kalendář. Každý den, kdy se gumičky změní, děti vědí, že to je „den úspěchu“.
• Připomeňte, ale nevěřte. „Dneska si změň gumičky?“ je lepší než „Zase jsi to zapomněl?“
• Chválte. Nejen za to, že je nosí - ale za to, že se snaží. „Vím, že to není lehké. A ty to děláš.“
• Nejste jediní. Hledáte skupiny rodičů na Facebooku. Přečtěte si příběhy. Uvidíte, že každý má stejné problémy.

A nezapomeňte: dítě nevidí jen gumičky. Vidí vás. A když vy jste klidní, odvážný, a neváháte, dítě to cítí. A to je největší podpora, jakou můžete dát.

Kdy se to všechno skončí?

Průměrně trvá léčba s gumičkami 6-18 měsíců. Ale to záleží na každém dítěti. Někdo má to jen 4 měsíce. Někdo má to 2 roky. Ale když to skončí, je to největší radost.

Představte si, že dítě dnes řekne: „Můžu si dát pomeranč?“ A dnes si ho dát může. Nebo že se směje na fotografii - a už nezavírá ústa. Nebo že řekne: „Víš, že jsem vlastně rád, že jsem měl ty gumičky?“

Ten okamžik je stojí za všechno.